O létání a letadlech (verze pro koťata)

Nebyla uložena žádná novinka

Boeing 737 - nejoblíbenější sériové letadlo

737 je nejoblíbenější sériové éro – vyrábí se od roku 1967 a vyrobeno bylo do dneška hodně přes pět tisíc kousků. Na letadlo téhle třídy je to strašně moc. Co se zatřídění týká, jde o stroj, určený pro regionální přepravu, tedy na krátké a středně dlouhé linky, maximálně do 5000 km – je to dáno dvěma motory, doletem a tady palubním komfortem, 737 má jen jednu palubu a standardní úzkou uličku v ose (mimochodem, díky zaosení uličky a trojici sedadel na každé straně vyhrály první 737 ofertu Lufthansy proti Douglasu, který nabízel DC devítky se sedadly 2+3). Navíc uveze jen jednu porci catheringu, takže přes Atlantik se s ní dá letět jen výjimečně.

737 vznikla jako alternativní nabídka pro menší americké společnosti vnitrostátní přepravy (hlavně TransAmerica, i když to zrovna není MENŠÍ společnost), které si koncem šedesátých let hodně kupovaly Douglasy DC-9. Inžové v Seattlu (tedy, lépe řečeno, v Chicagu) potřebovali nové éro rychle, takže použili hodně věcí z modelu 727 – konkrétně skoro celou konstrukci trupu a kormidel. Vyhodili dva motory, zbývající dva přesunuli pod křídlo, pilotní kabinu zkrátili o sedadlo palubního mechanika (lepší avionika a jen dva moderní motory ho zařadily mezi Paroubkovy nezaměstnané voliče) a trup o něco zkrátili. Vzniknul poněkud obtloustlý stroj, přezdívaný piloty i mechaniky FLUF. Radši to nebudu dešifrovat. Nebo jo -fat little ugly fella :-) Sedm tři sedmičky se vyrábějí (vyráběly) ve třech generacích. Tou první, zvanou dneska original nebo babyboeing jsou modely 737–100 a 737–200. Dvoustovka je prodloužená a ve verzi 200C je dokonce provozně přestavitelná na nákladní verzi. K té ještě existuje subverze 200 QC s měnitelnou konfigurací sedadel. Existuje i vojenská verze, označená T-43A, používaná jeko létající trenažér pro výcvik pilotů. Verze 200 Executive Jeet a 200 HGW nikdy v Evropě nelétaly – sloužily vládě a armádě. Babyboeingy nemají vůbec žádný trhač spirálního víru, jejich křídlo je převzato ze 727, tedy klasické ploché koncepce. Jak poznat babyboeinga: první generace má doutníkovité gondoly motorů, vestavěné prakticky celým profilem do křídla od náběžné do odtokové hrany. Horní hrana kýlovky má vysoký zakřivený profil. Osazovány byly motory Pratt a Whittney JT8D s jen malým stupněm dvouproudosti, vydávající zvuk jako mixér. Druhá generace – classic. Tedy modely 737–300, 737–400 a 737–500. Vyrábí se od roku 1979. Kompozičně jsou to dvojstovky, nicméně z hlediska konstrulce jde o principiálně nová letadla s číslicově řízenou avionikou, jinými motory (CFM 56), podvěšenými pod křídlem na pylonech a přepracovaným salónem. Křídlo je starší koncepce, bez trhačů víru – ty sice na pár strojích byly testované, ale nakonec se konstruktéři raději vrhli na zlepšení hlučnosti a aerodynamiky. 737–400 je proti –300 delší o o tři metry a kvůli jiné klimatizaci kabiny má na každé straně vynechaná dvě okénka – asi nejlepší identifikátor, protože větší délku nepoznáš, pokud dvě éra nestojí vedle sebe. Novou má i ocasní patku, zpevňující záď éra (tu mají i osmi- a devítistovky). Typické pro čtyřstovku jsou i dvojice havarijních dveří z každé strany nad křídlem (-300 a –500 mají jen jedny). 737–500 je ZKRÁCENÁ třístovka (o dva metry), zato s prodlouženým doletem.

Jak poznat klasika: má vypasené gondoly motorů, které jsou vinou zavěšení na pylony hodně atypicky tvarované – některé díly byly přesunuty na od kompresoru na boky motorové gondoly, takže gondola je oválná a navíc zmáčknutá zespoda. Je to krásně vidět při pohledu zepředu. Kvůli aerodynamice má navíc druhá generace předkýl – kýlovka začíná ještě nízkou trojúhelníkovou aerodynamicky účinnou plochou, vycházející z horní hrany trupu. Čtyřstovku poznáte snadno, třístovku od pětistovky odliší jen znalec …

Next generation. Modely –600,–700, –800 a –900. Mají úplně přepracované křídlo s šikmo nahoru koukajícími trhači víru. Rozpětí je větší i jedenáct metrů, což dává éru při pohledu zdola charakteristickou siluetu. Změněný je i tvar ocasních ploch, stroj má ocas zcela překonstruovaný. Z hlediska konstreukce jde o jediné letadlo, lišící se pouze postupně se zvětšující délkou trupu. Šestistovka je ekvivalentem airbusu A-318 a mezi přepravci není zrovna populární, protože žere, jak protržený. Šestistovka je dlouhá 31.2 m. Sedmistovka je o dva a půl metru delší, než šestistovka a je ekvivalentní A-319. Osmistovka je odpověď na A-320, proti –700 je delší o šest metrů. Největší je model –900, ještě o tři metry delší, než –800.

Všechny typy přes sebe lze v půdorysu porovnat na obrázku: 737_class